Rubrika: Zpravodaj

Recenze

Nic proti Rolling stones, ale někdy se k člověku dovalí balvan, z nějž by i Sisifos obří splín měl. Bylo mi nedobře v sobotním podvečeru, kdy na mně jak na hrbáče bič definitivně dopadlo zjištění, že divadelní spolek Dialog se s dramatickým opusem magnum Miloše Macourka minul podobně fatálně, jako Kateřina Brožová volbou vlastní profese. Brněnská tvůrčí skupina se totiž Hry na Zuzanku, jež mimo jiné tematizuje nepříliš radostný průběh života v nesvobodě, zmocnila s bravurou trollího šachisty. Macourkova komplexní, zábavná a nekonečně symbolicky pestrá analýza společnosti byla totiž nekompromisně do slabin nakopána totálním nevkusem režírujícího Jana Říhy, jenž dokonce neváhal Zuzanku poprznit i vlastními písňovými texty. Hrubozrnná řachanda, která se na diváka vyvalí po úvodu ještě snesitelném, se brzy stává danajským darem, i hrdelním zločinem na jednom z nemnoha klenotů české dramatické literatury. Nanečisto nejsou Troškovými Senohraby, vážení, Macourek nerovná se Nahota na prodej, a bezmála tři roky inscenačního provozu nehlásají objektivní záruku divadelních kvalit. Příště prosím pozorně naslouchejte textu!

Názory a diváků

1. Neporozuměl jsem stylizaci, textová kvalita zanikla.

Lektoři

1. Text se minul s interpretací.
2. Na začátku bylo tempo ještě přijatelné.
3. V některých pasážích představení působilo sentimentálně.
4. Po škole se mi začala ztrácet energie.
5. Neporozuměla jsem interpretačně scéně s dětmi.
6. Líbilo se mi nadšení herců do představení.

[Show as slideshow]

Recenze

Někdy se k člověku radost dokutálí, aniž by to čekal. Upřímně můžu prohlásit, že sobotní odpoledne mi nadělilo jeden mimořádný důvod ke spokojeným spikleneckým úsměvům. Inscenace Simulační teorie, která je další z početné i pestré galerie tvůrčích projektů, kterou nás letos oblažuje divadlo Vydýcháno, má sice do finálního stavu ještě na míle daleko, už teď k ní ovšem chovám značné sympatie. Pozitivní energie, kterou zdivočelá divadelní kumpanie šíří, se totiž stala životně potřebnou injekcí, pumpující do mých žil příjemnosti příval. Liberecké hrátky s lidským osudem, jež vítaně koření humor i sci-fi, směle mohou sloužit jako ideální příklad jevištního počinu, v němž je aktuální téma v dokonalé symbióze se žánrem i vhodně zvolenou formou. Akcentovaná strohost scénografického řešení i civilní kostýmy se totiž dostávají do ostrého, scénicky atraktivního, a náležitě vtipného kontrapunktu s moderními technologiemi operující zápletkou. Dosud jen letmo nahozený scénář si zasluhuje řádně dopracovat tak, aby bylo jasné, jak celý mechanismus řízení osudu funguje, a jakou roli v něm hraje ústřední hrdinka. Dosud místy lehce haprující vespolná souhra se s režijně i dramaturgicky pevnějším sevřením divadelního tvaru dostane do správných kolejí stejně jako jevištní mluva. Doporučené inspirační objekty: Truman show, Věčný svit neposkvrněné mysli, Městečko Pleasantville. Za radostné tetelení intenzivní díky!

Názory od diváků

• Představení mi přišlo nedodělané, ale jsem rád, že jste se pustili do tohoto tématu.
• Vžil jsem se s herci do rolí.
• Oceňuji v představení hravost.
• Chtěla bych, aby se situace více přenesla ke mně.

Lektoři

• Scénář u tohoto tématu musí být čistý a přesný, byla jsem ze scénáře zmatená.
• Představení pro mě není jeden celek.
• Mrzelo mě usnadnění skrz rámy.
• U hlavní hrdinky nevidím příběh.
• Chtělo by více rozpracovat samotné téma.
• Neviděla jsem v tom sdělení pro diváka.

[Show as slideshow]

Recenze

Sobotní programová sada 15. ročníku Nanečista byla načata inscenací další ze skupin libereckého divadla Vydýcháno, Niwahanmjó Cicindelidae. Pod obtížně vyslovitelným titulem se skrývá inspirace legendárním románem renomovaného prozaika, dramatika a v neposlední řadě i divadelníka Kóbó Abeho Písečná žena. Soubor sice ze svých divadelních hrátek eliminoval titulní postavu, za to však příkladně posílil ústřední téma postupně sílící bezmoci. Prezentovaná scénická skica, která ve svých nejsilnějších momentech tepe bezmála thrillerovou atmosférou, potěšila smysluplnou prací se zvoleným uspořádáním divadelního prostoru, přehledným výtvarným řešením, promyšleným light designem, i pokročilou úrovní jevištní mluvy. Problémem, nad nímž je nutno se v další fázi procesu tvorby důkladně zamyslet, je přílišná meditativnost některých pasáží, jež hrozí budovat diváckou letargii. Příběhové universum Písečné ženy sice k jevištnímu filosofování svádí, to ale musí být pečlivě implementováno do inscenační struktury, býti váženo s pozorností lékárnického mistra. Jinak ovšem dobře nakročeno jest. Dōmo arigatōgozaimasu!

Názory od diváků

• Představení mě drželo celou dobu, ale když přišla scéna s útěkem moje pozornost se ztratila.
• Koncept je zajímavý, ale na první pohled bylo vidno, že je představení v procesu.
• Přišlo mi to, jako veřejná zkouška, ale když jsem na to přistoupila, nevadilo mi to.
• V některých pasážích bych přidal na hlasitosti.
• Chtěla bych se více cítit vtažená do děje.
• Sám jsem si dodával pocit, ale ze situacích to úplně vidno nebylo.
• V představení chybí spousta informací k samotnému ději.
• Scénograficky vyřešená slova uprostřed jeviště mi přišla laciná.
• Vydávané zvuky na začátku představení mi přišli zajímavé, ale na konci nedotažené.

Lektoři

• Ztratil jsem pozornost úplně ve stejnou chvíli (kdy přišla scéna s útěkem).
• Bavila mě atmosféra.
• Je to jednotvárné.
• Více dynamičnosti by pomohlo diváka udržet.

[Show as slideshow]

Recenze

„Příteli chvátej, SOS!“, křičet chce se divadelnímu punkovému nomádovi, hned v prvních minutách inscenace Byl Václav IV. Homosexuál?, brněnského Kabaretu Sauvignon. Je nabíledni, že zde se právě děje zločin, v jehož kořenech dlí lež. Text totiž navzdory vstupním proklamacím souboru rozhodně NENÍ čerstvě po dopsání a inscenace rozezkoušená.

Můžeme se samozřejmě přít o tom, nakolik čtená zkouška patří před publikum, a kdy jest dopsáno, jisté však je, že záměrné týrání divákovo logicky po zpětné vazbě volá. I přes evidentní hlasové dispozice zúčastněných deklamátorů předvedený tvar dosud nenese ani elementární kvalitativní kritéria kladená na scénické čtení, a jeho předloha má k termínu kompletní dramatický text asi stejně daleko jako Dominika Myslivcová do lesa kvalitní pop music.

Propriety žánru noir nepotřebují úpět pod devastujícím jhem samolibého tláskalstva – jistě jde o styl a insitní zábavu pro několik zasvěcených – jenže kvalitní parodie musí zcela jednoznačně vycházet z komplexní znalosti žánru, a nezřídka i lásky k němu, jen zběžné napodobování základního výraziva a čtyři náhodně roztroušené fóry na sofistikovanou kontroverzní zábavu rozhodně nestačí. Na autentický skandál byla páteční prezentace Kabaretu Sauvignon málo spontánní, vzhledem ke stavu rozpracovanosti pak značným problémem, a to i v kontextu work in progress festivalu. Do sklepa nebo do práce, vážení?

Názory od diváků

• Příliš dlouhé. Přestal jsem vnímat po 20 minutách.

• Více si vyhrát s hlasy a intonací, některé pasáže působily monotóně.

• Upadala energie herců a temporitmus.

• Více zdivadelnit, přinést více akce na jeviště.

Lektoři

• Příliš dlouhé, doporučili bychom představení zkrátit.

• Nepochopili jsme žánr, jakým nám představení předáváte.

• Představení působí, jako na začátku tvorby.

[Show as slideshow]

Petr KlariN Klár, foto: Silvila Z Lesa

Recenze

Páteční večer z okovů odpoután byl inscenací Gedeonův uzel, divadla Prkno z Veverské Bítíšky. Současné drama z pera americké autorky Johnny Adams bylo v tvůrčích spárech zkušeného ansámblu, pevně režijně vedeného hostujícím Liborem Ulovcem, přesvědčivě definováno coby jevištně funkční, a emocionálně náležitě účinný, reprezentant svého žánru. Hraje se komorní, psychologická, a decentně společensky kritická činohra, jejímž epicentrem logicky jsou koncentrované herecké výkony. Obě zúčastněné umělkyně jasně prokázaly vysokou úroveň jevištního umu, i vzájemného napojení, jež je základním předpokladem úspěchu. Inscenace je naprosto vyrovnaným, a do detailu prokomponovaným hereckým duelem, v němž pro samoúčelná sóla naprosto není prostoru. Ocenit je nutno i precizní ovládnutí jevištní mluvy, a to i v intimně ztišených pasážích. Pozorný divák je následně odměněn postupně rostoucím napětím, houstnoucí atmosférou, a eskalací citů. Dílčí problémy pozoruhodného projektu jsou pak druhu dvojího – první úzce souvisí s dramatickou předlohou inscenace, jež je prodchnuta řadou reálií, zejména týkajících se amerického vzdělávacího systému, jež je potřeba buď zpřehlednit, nebo eliminovat. Druhé úskalí pak vychází ze zvoleného žánru intimní činohry– při důrazu na autenticitu dramatických situací
se pokuste vyvarovat gestických automatismů. Jinak Gedeonův uzel mnohem lepší Radima!

Názory od diváků

• Skvěle nastavené prostředí třídy.
• Celé představení mě drželo, nenudil jsem se ani sekundu.
• Hezké a přirozené herecké výkony.
• Jak se dostávají do role? A jak dlouho trvá, než se z ní dostanou?
• Konec působil až trochu násilně.

Lektoři

• Upřesnit pocity učitelky vůči její kočce.
• Zacelit charaktery postav už od začátku.
• Větší využití dynamiky, chvílemi představení působilo monotóně.
• Méně lítosti u matky, měla by mít i jiné emoce než jen lítost.

[Show as slideshow]

Recenze

…aneb po punkovém propláchnutí trocha existenciální sody! Divadelní soubor Slepé střevo se v pátečním odpoledni uvedl work in progress inscenací Skvostná země, jež vznikla na základě inspirace stejnojmennou knihou velšské autorky Grace McCleenové. Představení se honosí čistotou zvolené formy, smyslem pro rytmus, brilantní prací s expresivní mluvou, řadou razantních scénických gest, a především senzitivním hereckým výkonem představitelky ústřední role, z jejíchž úst i sektářské litanie znějí jako přirozený důsledek tvrdými životními zkušenostmi omlácené lidské bytosti. Složité a poměrně depresivní téma je interpretováno s evidentním nadšením pro věc i nespornou energií. Nelehká stezka ke zlepšení tvaru dosud nekompletního vede především přes vyklenutí výraznějšího dramatického oblouku, důsledné zpřehlednění časoprostorových rovin, a logicky i k dalšímu hledání paralel mezi mikrokosmem románových postav, a aktuální reálnou situací našich dní. Navrátivší se holubice však hlásá, že Skvostná země divadelní jest možná již na obzoru. Šťastné doplutí přeji!

Názory od diváků

• Oceňuji komunikaci s diváky.
• Líbila se mi práce s prostorem a smysluplné využití arény.
• Sehranost herců.
• Práce s bílými kvádry.

Lektoři

• Cesta, kterou se soubor vydal je srozumitelná.
• Těšíme se na pokračovaní.
• Funguje nám využití kuliček, jako sníh.
• Více si ujasnit od začátku do konce vnitřní motivace.

[Show as slideshow]

Recenze

Konečně trocha neředěného divadelního punku! Ostrovské chytré Hop-hopákyně rozčeřily páteční mostecké vody zběsilou hmyzí show, v němž byla vkusně ukryta řada netriviálních témat. Zatímco Karafiátovi Broučci do květů chudobek studem cudně kukadla klopili, tak Včelí medvídci nadšeně tykadly do rytmu pohupovali. Životní potřeba přátelství navzdory zdravotnímu handycapu, i zcela pochopitelná touha po pořádné pařbě s konzumací smrtelné kombinace fernet-šampus-polárkáč, byla svižně interpretována coby skvostně dynamický girl power road trip, za přímé účasti jednoho postaršího post hippie kytaristy. Čunderleho prozaická předloha se stala základním stavebním kamenem pro bezuzdné řádění trojice punkových hmyzáčnic. Svobodomyslné inscenaci velmi sluší volnost prostoru i kreativní hrátky s kostýmním řešením a rekvizitami. Do záměrně rozdivočelého celku příjemně zapadají trampské evergreeny i nenásilně traktovaná poselství. Bratři Čapkové ať prominou, ale obrazy Ze života hmyzu už dlouho nebyly tak oslňující ozdobou pátečního odpoledne. Insects not dead, kamarádi. Fernety na mně!

Názory od diváků

• Mladší diváci ocenili vtipnou předlohu i improvizaci hereček.
• Konec nebyl znatelný.
• Více se zaměřit na vztahy mezi postavami.
• Líbila se mi hudební složka představení – živá hra na kytaru.

Lektoři

• Více se zaměřit na konec a upřesnit v něm jednotlivé vztahy.
• Odstranit nelogičnosti.
• Zaměřit se na jednotlivé situace, vyčistit je a nafázovat.

[Show as slideshow]

Recenze

Druhý den patnáctého ročníku NaNečista rozebzučelo dvojnásobné hmyzí kombo. Úvod patřil litoměřickému Mladivadlu, jež se představilo inscenací Včela v hlavě, která adaptuje stejnojmennou dramatickou předlohu aktuálně nejhranějšího žijícího německého dramatika Rolanda Schimmelpfenniga. Účinkující trio rozhodně potěšilo svojí nakažlivou tvůrčí energií, nepochybným charismatem, i maximálním využitím minimalistické scénografie. Formálně náročný autorův text, jenž sice je primárně určen dětskému divákovi, nikoli však ledva dospívajícímu herci, je však v kompletní adaptaci pro Mladivadlo zatím příliš náročným úkolem. Režijně-dramaturgická koncepce inscenace tentokrát náležitě nezhodnotila aktuální možnosti ansámblu. Inscenaci by k žádoucí progresi pomohla pečlivá redukce původního textu směrem k zodpovědnému využití tvůrčích dispozic sehraného týmu, jež jsou zcela jistě nemalé. Schimmelpfennigův text je bez debat velmi inspirativní, jeho ústřední téma je zvolené vhodně, a postupné bourání bariér mezi jevištěm a hledištěm v rámci možností funguje. Jen dosavadně vytyčená trasa je blízká maratónu, a logicky tudíž není vhodná pro zúčastněné sprintery. Přizpůsobit, prosím!

Názory a diváků

• Příjemné představení, hezká herecká práce.
• Představení na mě působilo autorsky.
• Líbilo se mi propojení tří herců v jednu postavu.

Lektoři

• Herci byli skvěle sehráni.
• Jaké bylo sdělení hry?
• Nezapomínat na dynamiku v představení.
• Textu bylo občas více než hereckých akcí, proto by neuškodilo text v některých pasážích zkrátit.

[Show as slideshow]