Diváci

Proč jste si vybrali tuhle látku? Některé pauzy mezi obrazy se mi zdály moc dlouhé, ale chápu, proč tam byly. Dokážu si představit, že byste to hráli náctiletým.

Líbila se mi scénografie a práce s polystyrenem a balónky.

Byla jsem překvapená vaší hravostí. Oceňuji, že ve vaší inscenaci nebyly popisné věci.

Lektoři:

Eva Spoustová:

• Ve chvíli, kdy takto silně pracujete se znaky, tak potřebuji průvodce, díky kterému budou mít diváci možnost přečíst všechny znaky.
• Možná by se mohla do inscenace vložit svatba.
• Více rozvinout význam věna.

Michal Zahálka:

• Na jednu stranu je skvělý, že za rámcem stojí dané dopisy, ale přijde mi to tlačené na sílu.
• Zkomprimovat pasáž ohledně umírání.
• Mám velkou pochybnost o tom, zda dnes lidi pochopí “pouť do Vambeřic”. Třeba zdůraznit v umírání vzdálenost mezi danými místy.

Pavel Skála:

• Na začátku bych potřeboval dopis rozfázovat do více částí.
• V rámci herectví jsem byl naprosto unešený. Zatím to byl pro mě váš vrchol.

Názory diváků:

• Začalo to se super energií i skončilo to se super energií.
• Líbilo se mi, že jsem si až v polovině inscenace uvědomil, že je to veršované.
• Líbilo se mi, že byly bezprostřední a byly své.
• Mě se líbilo, že to bylo roztomilý a přišlo mi to vtipný. Bylo vidět, že si vybrali téma sami a bavilo je s ním pracovat.
• Na to, jak jsou mladší, tak velmi dobře artikulovali.

Lektoři

Eva Spoustová:

• Byly jste absolutně v rolích a každá z vás je sama o sobě velmi zajímavá.
• Zmátlo mě použití ramínka.

Michal Zahálka:

• Je dobře, že se nejedná o typickou recitaci.
• Doporučuji nechat diváky na začátku déle v nejistotě.

Pavel Skála:

• Vybrali jste si zajímavý a originální text.
• Doporučuji si více hrát s diváky. Ukázat jim již od začátku, že se jedná o satiru.
• Dát si pozor, abyste si neskákali do řeči. Popřípadě zpomalit.

Názory diváků

• Byli hodně utopení vzadu, ale inspirovali jste mě, abych se znovu podíval na film.
• Je škoda, že to měli na velké jeviště, jinak bych se do toho mohla lépe vcítit.
• Oceňuji kostýmy a rekvizity, někdy ale byli až zbytečně moc konkrétní.
• Neobyčejná práce s obyčejným sudem!
• Oceňuji sehranost na jevišti, ale někdy jsem jim nerozuměl, protože mluvili moc rychle.

Lektoři

Eva Spoustová:

• Doporučuji si dávat pozor na artikulaci, přesněji na hlásky v daných slovech.
• Byla jsem zmatená, když je nějaká situace představená konkrétně a následovala po ní situace znázorněna abstraktně.
• Herci by měli znát význam všech pojmů v textu, aby si uvědomili význam daných replik.
• Více akusticky využít barely.

Michal Zahálka:

• Pomohlo by vám, kdybyste agresivitu nemuseli budovat z ničeho. Mohli byste si vytvořit vnější podnět k lepšímu vcítění do role.
• Lépe vyřešit přestavby – třeba hudbou.
• Sjednotit stylizaci.

Pavel Skála:

• Nejsem si jistý velkým jevištěm a v některých situacích mi přijde zbytečný.
• Přimlouvám se pro menší jeviště, což i lépe vyřeší přestavby.
• Když gramofon znamená v rámci příběhu určitou intimitu, tak by se k němu mělo i tímto způsobem chovat.

Recenze

Nanečistou neděli ověnčil jeden malý činoherní skvost. Žebravé UMělecké PAnoptikum Žumpa se sice nehonosí titulem zrovna vznosným, o to však účinnější jsou jeho kejkle divadelní, v jejichž tvůrčím fokusu se tentokrát ocitla komorní chlapská jednoaktovka Jakuba Kolára, nazvaná lakonicky Klub. Ostře aktuální scénická miniatura nezapře ideovou příbuznost např. s obskurní filmovou analýzou lidské osamělosti Humr řeckého filmového režiséra Yorgose Lathimose. Na výrazově strohé, totálně však funkční scéně se hraje úderná hříčka o krizi maskulinity, která je vynikajícím výchozím bodem pro plastické umělecké výkony trojice zúčastněných herců. Postupné odhalování principů fungování Klubu, i osudů dramatických postav se stává přirozeným spouštěčem sugestivní atmosféry inscenace, jež se mj. honosí i vyrovnaným poměrem laskavě inteligentního, publiku nijak se nepodbízejícího humoru, a životními pády poučené hořké (sebe)ironie. Neokázalé, hercům i textu pokorně sloužící režii Jakuba Pilaře se jednoduchými, maximálně však sdělnými prostředky daří rychle nastolit bezprostřední sounáležitost mezi jevištěm a hledištěm. Jediným výrazným mínusem povedeného projektu je jeho světelný design, jenž by si zasloužil důslednou revizi. Svícení do obličeje diváků je totiž sice nepříjemné, estetické kvality, ani symbolické významy však nepřináší. Klub se však právem stal jednou z ozdob nedělního finále letošního Načista. Děkuji, a k divácké pozornosti doporučuji vřele!

Názory od diváků

• Moc hezká práce, vsechno se líbilo, dobré herecké výkony. Nikdo se nenudil od začátku do konce.

Lektoři

• Postrádali motivaci u jedné role. Není jim jasné proč tam je.
• Bavil jsem se od začátku do konce.
• Občas chyběl nadhled.
• Byla by potřeba ujasnit jestli bylo v kavárně hodně mužů nebo jestli tam byli sami.

[Show as slideshow]

Petr KlariN Klár, foto: Silvila Z Lesa

Recenze

Závěrečný den 15. ročníku Nanečista byl zahájen v hodinách vražedně časných, Zavilou drogou Turnovského divadelního studia. Divadelně minimalistická, na takřka mysteriózní atmosféru cílící inscenace, zatoužila diváky brutálně podrtit tematikou sourozeneckého incestu. Objektivní účinnost jevištního ataku, jenž zjevně byl inspirován poetikou coolness, je bohužel dosud sporná. Sdělnosti provokativního, fantazii snaživě burcujícího kusu, v němž si deprese, pramenící z neschopnosti porozumět sám sobě ruce podává s problematicky artikulovanou perverzí, podráží nohy pseudoartistní jazyk dramatické předlohy, a částečně i tvůrčí nevyzrálost hereckých představitelů. Ti sice podávají velmi koncentrované výkony, sdělovaná tematika je však zjevně zcela mimo jejich životní zkušenosti, a zamýšlená autenticita tak na frak dostává. Režie principála souboru Petra Hakena je pevná až přespříliš – míří až k hranicím tzv. loutkového divadla se živými herci. Souboru, jenž se v nejednoduchých podmínkách periferního amatérského divadla chvályhodně snaží pěstovat tematickou i výrazovou divadelní progresi, tak do budoucna přeji komplexnější promýšlení dramaturgických cílů, režisérovi větší otevřenost v tvůrčím dialogu, sympatickému hereckému obsazení větší míru uvolnění i sebeuvědomění, a autorům ostřejší jazykový brus. Věřím ve zlepšení!

Názory od diváků

• Nepochopili některé situace, občas matoucí.
• Fajn divadelní zážitek- nemrzí mě, že jsem na to šel.

Lektoři

• Nenašli tema a sdělení. Pro hru byl zavádějící použitý jazyk, který se v závislosti na scéně kompletně změní (scény z fitka).
• Nerozuměli jazyku inscenace.
• Chození po čarách – měl by být větší rozdíl mezi slepotou a zrakem.

[Show as slideshow]

Petr KlariN Klár, foto: Silvila Z Lesa

Recenze

Programový maraton 15. ročníku Nanečista byl bouřlivě zakončen inscenací domácího souboru Tvoje bába, Nesmíte, musíte, neptejte se. Enormní energie mostecké divadelní omladiny byla i protentokrát propůjčena tématu značně kontroverznímu – subjektivní neradostné zprávě o stavu domácího školství. Jak už je u Tvojí báby dobrým zvykem, představení disponuje moderním  scénickým výrazivem, které jednoznačně směřuje k přehlednosti, jevištnímu apelu a herecké suverenitě, již nečiní problémy hromadné scény, radikální stylizace, ani expresivní výrazivo. Chválihodná je bezesporu komplexní úroveň zkoumání tématu, i ochota souboru oscilovat na žánrovém pomezí dokumentu, politického divadla a fikce. Dosud nekompletní tvar se ale zatím na nevelkém prostoru snaží sdělit příliš mnoho, a navíc tenduje k nežádoucí jednostrunnosti, která by následně mohla vést ke zbytečné předvídatelnosti nadějného projektu. Namístě je tedy precizní dramaturgicko-režijní uvažování nad adekvátní jevištní definicí vyprávěcích linií, i naznačených charakterů a zejména jejich motivací. Nejbanálněji zatím působí bezesporu potenciálně nosná (skoro)milostná story pedagogické budoucnosti a jejích hystericky nepřejících přátel, a bohužel i (jinak herecky naprosto přesvědčivý) ústřední antagonista. Zlo, jež je bez kořenů, totiž přestává být děsivé. Nic ovšem nemůže zastínit skutečnost, že Nesmíte, musíte, neptejte se je inscenací, jejíž další genezi budu pečlivě sledovat. Téma o němž se nesmí přestat mluvit, zvolená forma, i tvůrčí potenciál Tvojí báby totiž slibují velké věci. Podstatné je vytrvat. Těším se na Vás!

Názory od diváků

• Dobře vybrané téma a dobře, že se o tom mluví.
• Dobře, že jdou s kůží na trh.
• Ukázáno jen z jednoho pohledu. Je potřeba více úhlů pohledu, vžít se i do role učitelů(i lektoři).

Lektoři

• Není návrh na řešení – nejčastější problém.
• Některé rozhovory az moc naivní.
• Ukázat způsob alternativní výuky.
• Měli by s tím jezdit po školách a ukazovat studentům.

[Show as slideshow]

Petr KlariN Klár, foto: Silvila Z Lesa

Recenze

Inscenace Láska sex a žárlivost, která ukončila večerní sobotní programový blok 15. ročníku Nanečista, ve mně zanechala značně ambivalentní pocity. Na jednu stranu nechci a nemohu zúčastněným aktérům upírat značný jevištní potenciál, jistou úroveň společné sehranosti ani  nezpochybnitelnou snahu především nekomplikovaně bavit. Proč si ovšem ke svým záměrům zvolili zrovna obstarožní hru francouzského komediografa Marca Camolettiho, to mi má hlava divadelnická, i srdce punkerovo odmítají brát. Totální mladistvá důvěra i energie vložená v dramatickou předlohu značně problematických kvalit, jsou pro mne bohužel cestou do infernálních vod. Prvotním úskalím je přitom už zvolená forma, neboť žánr frašky si vyžaduje primární naplnění základních atributů, mezi něž patří specifický druh dramaturgie, herectví, i režijního vedení dramatických situací,  které se bohužel naprosto nesnesou s eruptujícím realismem litoměřického pokusu. Skutečnost, že postavy ve středním věku zde ztvárňují herečky a herci o jednu až dvě generace mladší navíc podtrhává nohy funkčnosti prezentované zápletky. Povedené nejsou ani kostýmy, jež zejména k ženám nejsou příliš lichotivé, a navíc kladou nežádoucí překážky jevištnímu pohybu. Důsledkem výše zmíněných zádrhelů, které povětšinou pramení z nezkušenosti souboru, je rychle uvadající temporytmus, jenž ovšem bývá srdcem úspěchu podobných jevištních kratochvil. Divák totiž nezbytně musí být neustále atakován zběsilými gagy, aby pak přehlédl jalovost ústředního konfliktu. Kvalitního divadelního popu jest však v kotlině České pomálu, a tak litoměřickému Vanabí přeji úspěšné hledání (nejen!) generačně vhodnějších předloh. Na další setkávání natěšen jsem!

Názory od diváků

• Pokud se texty Camolettiho hrají činoherně není úplně dobré.
• Pořádně bych využil celé jeviště a až pak bych se vydal za jeho hranici.
• Vylepšil bych malé technické potíže se zvukem.
• Občas mě rušil nahodilý pohyb po jevišti.
• Moc nerozumím práci s mizascénou.
• Jsem rád, že jsem to viděl.
• Nechápu motivace, a když nad nimi přemýšlím zapomínám se smát.
• Oceňuji, že herci nehráli psychologicky.

Lektoři

• V tomto textu je těžké najít motivaci, proto oceňuji, že do toho soubor šel.

[Show as slideshow]

Petr KlariN Klár, foto: Silvila Z Lesa