A takřka na závěr…nenápadná krása!

Recenze

Nanečistou neděli ověnčil jeden malý činoherní skvost. Žebravé UMělecké PAnoptikum Žumpa se sice nehonosí titulem zrovna vznosným, o to však účinnější jsou jeho kejkle divadelní, v jejichž tvůrčím fokusu se tentokrát ocitla komorní chlapská jednoaktovka Jakuba Kolára, nazvaná lakonicky Klub. Ostře aktuální scénická miniatura nezapře ideovou příbuznost např. s obskurní filmovou analýzou lidské osamělosti Humr řeckého filmového režiséra Yorgose Lathimose. Na výrazově strohé, totálně však funkční scéně se hraje úderná hříčka o krizi maskulinity, která je vynikajícím výchozím bodem pro plastické umělecké výkony trojice zúčastněných herců. Postupné odhalování principů fungování Klubu, i osudů dramatických postav se stává přirozeným spouštěčem sugestivní atmosféry inscenace, jež se mj. honosí i vyrovnaným poměrem laskavě inteligentního, publiku nijak se nepodbízejícího humoru, a životními pády poučené hořké (sebe)ironie. Neokázalé, hercům i textu pokorně sloužící režii Jakuba Pilaře se jednoduchými, maximálně však sdělnými prostředky daří rychle nastolit bezprostřední sounáležitost mezi jevištěm a hledištěm. Jediným výrazným mínusem povedeného projektu je jeho světelný design, jenž by si zasloužil důslednou revizi. Svícení do obličeje diváků je totiž sice nepříjemné, estetické kvality, ani symbolické významy však nepřináší. Klub se však právem stal jednou z ozdob nedělního finále letošního Načista. Děkuji, a k divácké pozornosti doporučuji vřele!

Názory od diváků

  • Moc hezká práce, vsechno se líbilo, dobré herecké výkony. Nikdo se nenudil od začátku do konce.

Lektoři

  • Postrádali motivaci u jedné role. Není jim jasné proč tam je.
  • Bavil jsem se od začátku do konce.
  • Občas chyběl nadhled.
  • Byla by potřeba ujasnit jestli bylo v kavárně hodně mužů nebo jestli tam byli sami.

Petr KlariN Klár, foto: Silvila Z Lesa

Incest místo snídaně

Recenze

Závěrečný den 15. ročníku Nanečista byl zahájen v hodinách vražedně časných, Zavilou drogou Turnovského divadelního studia. Divadelně minimalistická, na takřka mysteriózní atmosféru cílící inscenace, zatoužila diváky brutálně podrtit tematikou sourozeneckého incestu. Objektivní účinnost jevištního ataku, jenž zjevně byl inspirován poetikou coolness, je bohužel dosud sporná. Sdělnosti provokativního, fantazii snaživě burcujícího kusu, v němž si deprese, pramenící z neschopnosti porozumět sám sobě ruce podává s problematicky artikulovanou perverzí, podráží nohy pseudoartistní jazyk dramatické předlohy, a částečně i tvůrčí nevyzrálost hereckých představitelů. Ti sice podávají velmi koncentrované výkony, sdělovaná tematika je však zjevně zcela mimo jejich životní zkušenosti, a zamýšlená autenticita tak na frak dostává. Režie principála souboru Petra Hakena je pevná až přespříliš – míří až k hranicím tzv. loutkového divadla se živými herci. Souboru, jenž se v nejednoduchých podmínkách periferního amatérského divadla chvályhodně snaží pěstovat tematickou i výrazovou divadelní progresi, tak do budoucna přeji komplexnější promýšlení dramaturgických cílů, režisérovi větší otevřenost v tvůrčím dialogu, sympatickému hereckému obsazení větší míru uvolnění i sebeuvědomění, a autorům ostřejší jazykový brus. Věřím ve zlepšení!

Názory od diváků

  • Nepochopili některé situace, občas matoucí.
  • Fajn divadelní zážitek- nemrzí mě, že jsem na to šel.

Lektoři

  • Nenašli tema a sdělení. Pro hru byl zavádějící použitý jazyk, který se v závislosti na scéně kompletně změní (scény z fitka).
  • Nerozuměli jazyku inscenace.
  • Chození po čarách – měl by být větší rozdíl mezi slepotou a zrakem.

Petr KlariN Klár, foto: Silvila Z Lesa

We don’t need no education?

Recenze

Programový maraton 15. ročníku Nanečista byl bouřlivě zakončen inscenací domácího souboru Tvoje bába, Nesmíte, musíte, neptejte se. Enormní energie mostecké divadelní omladiny byla i protentokrát propůjčena tématu značně kontroverznímu – subjektivní neradostné zprávě o stavu domácího školství. Jak už je u Tvojí báby dobrým zvykem, představení disponuje moderním  scénickým výrazivem, které jednoznačně směřuje k přehlednosti, jevištnímu apelu a herecké suverenitě, již nečiní problémy hromadné scény, radikální stylizace, ani expresivní výrazivo. Chválihodná je bezesporu komplexní úroveň zkoumání tématu, i ochota souboru oscilovat na žánrovém pomezí dokumentu, politického divadla a fikce. Dosud nekompletní tvar se ale zatím na nevelkém prostoru snaží sdělit příliš mnoho, a navíc tenduje k nežádoucí jednostrunnosti, která by následně mohla vést ke zbytečné předvídatelnosti nadějného projektu. Namístě je tedy precizní dramaturgicko-režijní uvažování nad adekvátní jevištní definicí vyprávěcích linií, i naznačených charakterů a zejména jejich motivací. Nejbanálněji zatím působí bezesporu potenciálně nosná (skoro)milostná story pedagogické budoucnosti a jejích hystericky nepřejících přátel, a bohužel i (jinak herecky naprosto přesvědčivý) ústřední antagonista. Zlo, jež je bez kořenů, totiž přestává být děsivé. Nic ovšem nemůže zastínit skutečnost, že Nesmíte, musíte, neptejte se je inscenací, jejíž další genezi budu pečlivě sledovat. Téma o němž se nesmí přestat mluvit, zvolená forma, i tvůrčí potenciál Tvojí báby totiž slibují velké věci. Podstatné je vytrvat. Těším se na Vás!

Názory od diváků

  • Dobře vybrané téma a dobře, že se o tom mluví.
  • Dobře, že jdou s kůží na trh.
  • Ukázáno jen z jednoho pohledu. Je potřeba více úhlů pohledu, vžít se i do role učitelů(i lektoři).

Lektoři

  • Není návrh na řešení – nejčastější problém.
  • Některé rozhovory az moc naivní.
  • Ukázat způsob alternativní výuky.
  • Měli by s tím jezdit po školách a ukazovat studentům.

Petr KlariN Klár, foto: Silvila Z Lesa

Láska, sex a problémy?

Recenze

Inscenace Láska sex a žárlivost, která ukončila večerní sobotní programový blok 15. ročníku Nanečista, ve mně zanechala značně ambivalentní pocity. Na jednu stranu nechci a nemohu zúčastněným aktérům upírat značný jevištní potenciál, jistou úroveň společné sehranosti ani  nezpochybnitelnou snahu především nekomplikovaně bavit. Proč si ovšem ke svým záměrům zvolili zrovna obstarožní hru francouzského komediografa Marca Camolettiho, to mi má hlava divadelnická, i srdce punkerovo odmítají brát. Totální mladistvá důvěra i energie vložená v dramatickou předlohu značně problematických kvalit, jsou pro mne bohužel cestou do infernálních vod. Prvotním úskalím je přitom už zvolená forma, neboť žánr frašky si vyžaduje primární naplnění základních atributů, mezi něž patří specifický druh dramaturgie, herectví, i režijního vedení dramatických situací,  které se bohužel naprosto nesnesou s eruptujícím realismem litoměřického pokusu. Skutečnost, že postavy ve středním věku zde ztvárňují herečky a herci o jednu až dvě generace mladší navíc podtrhává nohy funkčnosti prezentované zápletky. Povedené nejsou ani kostýmy, jež zejména k ženám nejsou příliš lichotivé, a navíc kladou nežádoucí překážky jevištnímu pohybu. Důsledkem výše zmíněných zádrhelů, které povětšinou pramení z nezkušenosti souboru, je rychle uvadající temporytmus, jenž ovšem bývá srdcem úspěchu podobných jevištních kratochvil. Divák totiž nezbytně musí být neustále atakován zběsilými gagy, aby pak přehlédl jalovost ústředního konfliktu. Kvalitního divadelního popu jest však v kotlině České pomálu, a tak litoměřickému Vanabí přeji úspěšné hledání (nejen!) generačně vhodnějších předloh. Na další setkávání natěšen jsem!

Názory od diváků

  • Pokud se texty Camolettiho hrají činoherně není úplně dobré.
  • Pořádně bych využil celé jeviště a až pak bych se vydal za jeho hranici.
  • Vylepšil bych malé technické potíže se zvukem.
  • Občas mě rušil nahodilý pohyb po jevišti.
  • Moc nerozumím práci s mizascénou.
  • Jsem rád, že jsem to viděl.
  • Nechápu motivace, a když nad nimi přemýšlím zapomínám se smát.
  • Oceňuji, že herci nehráli psychologicky.

Lektoři

  • V tomto textu je těžké najít motivaci, proto oceňuji, že do toho soubor šel.

Petr KlariN Klár, foto: Silvila Z Lesa

Dialog se nekonal

Recenze

Nic proti Rolling stones, ale někdy se k člověku dovalí balvan, z nějž by i Sisifos obří splín měl. Bylo mi nedobře v sobotním podvečeru, kdy na mně jak na hrbáče bič definitivně dopadlo zjištění, že divadelní spolek Dialog se s dramatickým opusem magnum Miloše Macourka minul podobně fatálně, jako Kateřina Brožová volbou vlastní profese. Brněnská tvůrčí skupina se totiž Hry na Zuzanku, jež mimo jiné tematizuje nepříliš radostný průběh života v nesvobodě, zmocnila s bravurou trollího šachisty. Macourkova komplexní, zábavná a nekonečně symbolicky pestrá analýza společnosti byla totiž nekompromisně do slabin nakopána totálním nevkusem režírujícího Jana Říhy, jenž dokonce neváhal Zuzanku poprznit i vlastními písňovými texty. Hrubozrnná řachanda, která se na diváka vyvalí po úvodu ještě snesitelném, se brzy stává danajským darem, i hrdelním zločinem na jednom z nemnoha klenotů české dramatické literatury. Nanečisto nejsou Troškovými Senohraby, vážení, Macourek nerovná se Nahota na prodej, a bezmála tři roky inscenačního provozu nehlásají objektivní záruku divadelních kvalit. Příště prosím pozorně naslouchejte textu!

Názory a diváků

  1. Neporozuměl jsem stylizaci, textová kvalita zanikla.

Lektoři

  1. Text se minul s interpretací.
  2. Na začátku bylo tempo ještě přijatelné.
  3. V některých pasážích představení působilo sentimentálně.
  4. Po škole se mi začala ztrácet energie.
  5. Neporozuměla jsem interpretačně scéně s dětmi.
  6. Líbilo se mi nadšení herců do představení.

Petr KlariN Klár, foto: Silvila Z Lesa

Rty vzhůru!

Recenze

Někdy se k člověku radost dokutálí, aniž by to čekal. Upřímně můžu prohlásit, že sobotní odpoledne mi nadělilo jeden mimořádný důvod ke spokojeným spikleneckým úsměvům. Inscenace Simulační teorie, která je další z početné i pestré galerie tvůrčích projektů, kterou nás letos oblažuje divadlo Vydýcháno, má sice do finálního stavu ještě na míle daleko, už teď k ní ovšem chovám značné sympatie. Pozitivní energie, kterou zdivočelá divadelní kumpanie šíří, se totiž stala životně potřebnou injekcí, pumpující do mých žil příjemnosti příval. Liberecké hrátky s lidským osudem, jež vítaně koření humor i sci-fi, směle mohou sloužit jako ideální příklad jevištního počinu, v němž je aktuální téma v dokonalé symbióze se žánrem i vhodně zvolenou formou. Akcentovaná strohost scénografického řešení i civilní kostýmy se totiž dostávají do ostrého, scénicky atraktivního, a náležitě vtipného kontrapunktu s moderními technologiemi operující zápletkou. Dosud jen letmo nahozený scénář si zasluhuje řádně dopracovat tak, aby bylo jasné, jak celý mechanismus řízení osudu funguje, a jakou roli v něm hraje ústřední hrdinka. Dosud místy lehce haprující vespolná souhra se s režijně i dramaturgicky pevnějším sevřením divadelního tvaru dostane do správných kolejí stejně jako jevištní mluva. Doporučené inspirační objekty: Truman show, Věčný svit neposkvrněné mysli, Městečko Pleasantville. Za radostné tetelení intenzivní díky!

Názory od diváků

  • Představení mi přišlo nedodělané, ale jsem rád, že jste se pustili do tohoto tématu.
  • Vžil jsem se s herci do rolí.
  • Oceňuji v představení hravost.
  • Chtěla bych, aby se situace více přenesla ke mně.

Lektoři

  • Scénář u tohoto tématu musí být čistý a přesný, byla jsem ze scénáře zmatená.
  • Představení pro mě není jeden celek.
  • Mrzelo mě usnadnění skrz rámy.
  • U hlavní hrdinky nevidím příběh.
  • Chtělo by více rozpracovat samotné téma.
  • Neviděla jsem v tom sdělení pro diváka.

Petr KlariN Klár, foto: Silvila Z Lesa

Písečná žena

Recenze

Sobotní programová sada 15. ročníku Nanečista byla načata inscenací další ze skupin libereckého divadla Vydýcháno, Niwahanmjó Cicindelidae. Pod obtížně vyslovitelným titulem se skrývá inspirace legendárním románem renomovaného prozaika, dramatika a v neposlední řadě i divadelníka Kóbó Abeho Písečná žena. Soubor sice ze svých divadelních hrátek eliminoval titulní postavu, za to však příkladně posílil ústřední téma postupně sílící bezmoci. Prezentovaná scénická skica, která ve svých nejsilnějších momentech tepe bezmála thrillerovou atmosférou, potěšila smysluplnou prací se zvoleným uspořádáním divadelního prostoru, přehledným výtvarným řešením, promyšleným light designem, i pokročilou úrovní jevištní mluvy. Problémem, nad nímž je nutno se v další fázi procesu tvorby důkladně zamyslet, je přílišná meditativnost některých pasáží, jež hrozí budovat diváckou letargii. Příběhové universum Písečné ženy sice k jevištnímu filosofování svádí, to ale musí být pečlivě implementováno do inscenační struktury, býti váženo s pozorností lékárnického mistra. Jinak ovšem dobře nakročeno jest. Dōmo arigatōgozaimasu!

Názory od diváků

  • Představení mě drželo celou dobu, ale když přišla scéna s útěkem moje pozornost se ztratila.
  • Koncept je zajímavý, ale na první pohled bylo vidno, že je představení v procesu.
  • Přišlo mi to, jako veřejná zkouška, ale když jsem na to přistoupila, nevadilo mi to.
  • V některých pasážích bych přidal na hlasitosti.
  • Chtěla bych se více cítit vtažená do děje.
  • Sám jsem si dodával pocit, ale ze situacích to úplně vidno nebylo.
  • V představení chybí spousta informací k samotnému ději.
  • Scénograficky vyřešená slova uprostřed jeviště mi přišla laciná.
  • Vydávané zvuky na začátku představení mi přišli zajímavé, ale na konci nedotažené.

Lektoři

  • Ztratil jsem pozornost úplně ve stejnou chvíli (kdy přišla scéna s útěkem).
  • Bavila mě atmosféra.
  • Je to jednotvárné.
  • Více dynamičnosti by pomohlo diváka udržet.

Petr KlariN Klár, foto: Silvila Z Lesa

Případ Sauvignon aneb Volský vočko!

Recenze

„Příteli chvátej, SOS!“, křičet chce se divadelnímu punkovému nomádovi, hned v prvních minutách inscenace Byl Václav IV. Homosexuál?, brněnského Kabaretu Sauvignon. Je nabíledni, že zde se právě děje zločin, v jehož kořenech dlí lež. Text totiž navzdory vstupním proklamacím souboru rozhodně NENÍ čerstvě po dopsání a inscenace rozezkoušená.

Můžeme se samozřejmě přít o tom, nakolik čtená zkouška patří před publikum, a kdy jest dopsáno, jisté však je, že záměrné týrání divákovo logicky po zpětné vazbě volá. I přes evidentní hlasové dispozice zúčastněných deklamátorů předvedený tvar dosud nenese ani elementární kvalitativní kritéria kladená na scénické čtení, a jeho předloha má k termínu kompletní dramatický text asi stejně daleko jako Dominika Myslivcová do lesa kvalitní pop music.

Propriety žánru noir nepotřebují úpět pod devastujícím jhem samolibého tláskalstva – jistě jde o styl a insitní zábavu pro několik zasvěcených – jenže kvalitní parodie musí zcela jednoznačně vycházet z komplexní znalosti žánru, a nezřídka i lásky k němu, jen zběžné napodobování základního výraziva a čtyři náhodně roztroušené fóry na sofistikovanou kontroverzní zábavu rozhodně nestačí. Na autentický skandál byla páteční prezentace Kabaretu Sauvignon málo spontánní, vzhledem ke stavu rozpracovanosti pak značným problémem, a to i v kontextu work in progress festivalu. Do sklepa nebo do práce, vážení?

Názory od diváků

  • Příliš dlouhé. Přestal jsem vnímat po 20 minutách.

  • Více si vyhrát s hlasy a intonací, některé pasáže působily monotóně.

  • Upadala energie herců a temporitmus.

  • Více zdivadelnit, přinést více akce na jeviště.

Lektoři

  • Příliš dlouhé, doporučili bychom představení zkrátit.

  • Nepochopili jsme žánr, jakým nám představení předáváte.

  • Představení působí, jako na začátku tvorby.

Petr KlariN Klár, foto: Silvila Z Lesa

Prkno a city!

Recenze

Páteční večer z okovů odpoután byl inscenací Gedeonův uzel, divadla Prkno z Veverské Bítíšky. Současné drama z pera americké autorky Johnny Adams bylo v tvůrčích spárech zkušeného ansámblu, pevně režijně vedeného hostujícím Liborem Ulovcem, přesvědčivě definováno coby jevištně funkční, a emocionálně náležitě účinný, reprezentant svého žánru. Hraje se komorní, psychologická, a decentně společensky kritická činohra, jejímž epicentrem logicky jsou koncentrované herecké výkony. Obě zúčastněné umělkyně jasně prokázaly vysokou úroveň jevištního umu, i vzájemného napojení, jež je základním předpokladem úspěchu. Inscenace je naprosto vyrovnaným, a do detailu prokomponovaným hereckým duelem, v němž pro samoúčelná sóla naprosto není prostoru. Ocenit je nutno i precizní ovládnutí jevištní mluvy, a to i v intimně ztišených pasážích. Pozorný divák je následně odměněn postupně rostoucím napětím, houstnoucí atmosférou, a eskalací citů. Dílčí problémy pozoruhodného projektu jsou pak druhu dvojího – první úzce souvisí s dramatickou předlohou inscenace, jež je prodchnuta řadou reálií, zejména týkajících se amerického vzdělávacího systému, jež je potřeba buď zpřehlednit, nebo eliminovat. Druhé úskalí pak vychází ze zvoleného žánru intimní činohry– při důrazu na autenticitu dramatických situací
se pokuste vyvarovat gestických automatismů. Jinak Gedeonův uzel mnohem lepší Radima!

Názory od diváků

  • Skvěle nastavené prostředí třídy.
  • Celé představení mě drželo, nenudil jsem se ani sekundu.
  • Hezké a přirozené herecké výkony.
  • Jak se dostávají do role? A jak dlouho trvá, než se z ní dostanou?
  • Konec působil až trochu násilně.

Lektoři

  • Upřesnit pocity učitelky vůči její kočce.
  • Zacelit charaktery postav už od začátku.
  • Větší využití dynamiky, chvílemi představení působilo monotóně.
  • Méně lítosti u matky, měla by mít i jiné emoce než jen lítost.

Petr KlariN Klár, foto: Silvila Z Lesa