Rubrika: Zpravodaj

Rozhovor se členy souboru

Jak jste na tom pracovali?

Část představení měli vymyšlené kamarádky ze školního představení. Pak jsme to domýšleli a část jsme napsali i my.

Téma jste tedy měli určené předem, kvůli tomu představení ?

Ano. Potřebovali jsme něco co všechno spojí a to je láska. Musíme hrát to, co nás všechny baví.

Hráli jste někdy komedii nebo tragédii?

Většinou něco podobného, jako tohle, co je ze života.

Jak dlouho vám to trvalo vymyslet?

Od říjnu nebo listopadu. Byly mezi tím pauzy.

Názory od diváků:

„Moc se mi líbilo. Něco takového bych nedokázal udělat. Bylo to autentické a děcka sami za sebe. Někdy se prostě stydí, no. Nejde jim to přes pusu, ale je dobře, že je paní učitelka vystavila této situaci, aby si to vyzkoušeli. Některé milostné scény, byli fakt rozkošné a málem jsem slzu uronil.“

„Bylo to moc takové rozkouskované. Bylo tam toho hodně a zároveň nic.“

„Líbilo se mi to, ale herci se často odbourávali.“

[Show as slideshow]

Rozhovor se členy souboru

Něco od souboru: Minulý rok jsme se omlazovali, protože odcházelo hodně lidí a dobrých dramatiků. Teď v souboru máme nové děti.

Proč se tak jmenujete?

Zkoušíme ve sklepě a tam je vždy vydýcháno.

Je to autorské nebo podle knižní předlohy?

Představení je podle knížky „Medvěd, který nebyl“.

Kdo přišel s tímto nápadem na představení?

Naše vedoucí Míša. O prázdninách jsme měli takový tábor a tam Míša přišla s touto knížkou, a tak jsme s ní začali pracovat. Během roku jsme to doučovali nově příchozí.

Názory od diváků:

„Hodně smutný, ale ten konec to spravil.“

„Velice dobré.“

„Pochopili jsme, že je to o tom, že člověk musí věřit sám sobě a nenechat se zmaniputovat ostatními.“

„Dobrá myšlenka.“

[Show as slideshow]

Polapení – Číslo 923-215

Rozhovor s členem a režisérem souboru

Něco o souboru: Soubor je vytvořený speciálně pro tuhle inscenaci a vzešel z loňské Alterny poetiky. Hodně lidí se v souboru obměňovalo, až jsme nakonec v inscenaci zůstali my čtyři.

Kdo a proč přišel s Orwellem?

André: To byl můj nápad, začetl jsem se do 1984 a ta kniha mi v hodně věcech otevřela oči.

Proč se na konci stává z 1984 Druhá světová válka?

André: V inscenaci jsou sice použité věci čistě z Orwella, ale v podstatě to je takové kukátko do všech totalitních světů. I zdánlivě normální život se může zvrhnout do něčeho hrozného, jako byla Druhá světová válka.

Kdo měl a starosti projekci a kostýmy?

André: Kostýmy jsme si koupili sami. Saka jsme vyřadili, tyhle hábity jsme si koupili na rohu v sekáči a holínky máme z houbařských výletů.

Matyáš: Projekci jsem dělal já. Vždycky se o ni musí starat jeden člověk, který má scénář, něco jako inspicient, a ovládá projekci podle toho, jak to zrovna vyjde.

André: Tím bych chtěl poděkovat svojí mamince, že do toho šla, protože jsme nikoho jiného nemohli sehnat.

Matyáš: Na projekci naše inscenace hodně stojí, protože když se zkazí jeden obraz, všechno je rozhozené.

Názory z publika:

„Moc se mi to nelíbilo. Nápady mi přišly na první dobrou, a téma, které si vybrali, je natolik zajímavé, že se mohlo podat mnohem lépe. Konec mi navíc přišel přitažený za vlasy.“

„Představení se mi líbilo, udělalo na mě hodně silný dojem. Jednoduchou scénou a pravoúhlými pohyby tomu dodali výbornou formu.“

„Přišlo mi, že to nikam negradovalo. Jediný zlom byl, když na chvíli chtěli být volní, ale to se hned po chvíli změnilo, takže se to pro mě nikam neposouvalo.“

den

Rozhovor s členem souboru

Něco o souboru: Vznikli jsme před třemi a půl roky. Jsme soubor, který vznikl z divadla Jažek a Čížek, což bylo bezdomovecké divadlo. My jsme se vyprofilovali o trochu výš, takže už nejsme lidé na ulici, ale máme tu zkušenost.

Hra je autorská?

Hru napsal kamarád ve formě básně a my jsme ji ztvárnili divadelně.

Víte, odkud vzal inspiraci?

Z ruské avantgardy.

Jak často zkoušíte?

Dvakrát týdně.

Tvoříte představení všichni dohromady, nebo někdo vyloženě režíruje?

U každé inscenace si určíme někoho, kdo bude režírovat a bude mít rozhodující hlas. Celkově se snažíme pracovat společně. Tuhle hru režíroval Tonda.

Názory z publika:

„Přišlo mi to zajímavý.“

„Bylo to zajímavé a punkové, ale potřebovala bych delší čas na zpracování.“

„Moc jsem se u toho bavil, ale nejsem si jistý, jestli jsem to pochopil.“

den

Něco o souboru: Jsme soubor poPUD, který vznikl na fakultě sociálních studií. Všichni jsme sice už vystudovali, ale v divadle jsme se rozhodli pokračovat. Náš původní soubor se jmenoval PUD, proto si my jmenujeme poPUD.

Rozhovor s členkou souboru

Proč jste si vybrali zrovna balady od Erbena?

O Erbenovi jsem uvažovala hrozně dlouho. Viděla jsem ho ale zpracovaného už mnohokrát a nemohla jsem přijít na to, jak to udělat jinak. Pak jsem o tom čistě náhodou přemýšlela ve vlaku cestou do Kralup a napadlo mne udělat představení založené jen na těch čtyřech konkrétních baladách, ve kterých jde o vztah matky a dítěte. Také jsem přemýšlela právě nad koncem, jelikož jediný Poklad končí dobře a napadlo mne to propojit s ostatními a dát jim také dobré konce, jelikož matky tak nějak drží pohromadě.

Co vás vedlo k poetičtějšímu pojetí?

My jsme chudé divadlo, moc toho nemáme a většinou jezdíme jen s těmi paravány. Takže jsme se snažili vyjít s tím, co máme a z toho to vzniklo. V tu dobu mne i napadlo udělat tu stínohru, ve které jsme chtěli zobrazit ty nadpřirozené fotky.

Pracovali jste na tom kolektivně?

Já jsem to víceméně vše sepsala a pak jsem to přinesla holkám. Společně jsme to nacvičily, různě seškrtaly a upravily. Nejvíce nám dám zabrat konec Pokladu, ten nás opravdu potrápil.

Názory z publika:

„Líbila se mi čistota prostředků, akorát si nejsem moc jistá herectvím – jak moc mělo být realistické, nebo ne…“

„Představení bylo velmi dobré, vizuálně velmi zajímavé, ale trošku mě pozlobil závěr. Chápu snahu vykoupení všech čtyř matek skrz tu jednu, ale asi mi to úplně nesklaplo.“

„Bylo to zajímavé, na konci bylo znát ponaučení. Přišlo mi divné, že konec byl jen u jedné scény. Představení bylo zajímavě zpracované.“

vef

Rozhovor s hlavním aktérem

Něco o souboru: Soubor existuje již nějakých třicet let, ačkoliv měl původně jiné jméno. Většinou se hráli poněkud tradičnější pohádky, než jsme mohli vidět dnes. Bohužel spousta lidí ze souboru odešla, několik zbývajících členů však stále v tvorbě Vozichetu pokračují.

 Jak jste se dostal k loutkám?

Jako malý chlapec jsem chodil do dramatického souboru, a jako větší chlapec jsem slyšel, že Vozichet nabírá nové členy. Tak jsem se k nim přidal a od té doby s nimi hraji.

Vytvořil jste si hudbu a loutky sám, nebo vám někdo pomáhal?

Hudbu a text jsem si skládal víceméně sám s malou pomocí mé ženy, která udělala všechny loutky.

Jak dlouho jste na představení pracovali?

Zhruba od konce října, začátku listopadu. Nejprve jsme pracovali na scénáři a hudbě, v posledním týdnu zase intenzivně na výrobě loutek.

Kde a pro koho hrajete?

Hraju tam, kam si mě pozvou. Na divadelních festivalech, hudebních festivalech, na párty,v hospodách. Kde se namane.

Je těžké hrát vše úplně sám?

Mně to spíše vyhovuje, než že by mi to přišlo těžké. Jsem takový solitér a líbí se mi, že se nemusím na nikoho spoléhat, nebo to naopak nikomu nekazím.

Názory z publika:

„Moc se mi to líbilo, panovala tam skvělá atmosféra, kterou si herec dokázal vybudovat už ze začátku. Strašně obdivuju to, že přišel úplně sám. Rozhodně bych chtěla vidět jeho další tvorbu.“

„Rudovo práci znám a myslím si, že s tímhle představením šel mnohem víc do hloubky než s těmi předtím. Za mě byla nejlepší pohádka O Jeníčkovi a Mařence.“

„Moc jsem se bavila, představení bylo odlehčující, protože člověk nemusel moc přemýšlet a mohl se jen dobře bavit.“

vef

Rozhovor s režisérkou představení

Něco o souboru: Soubor, který vznikl před pěti lety, když se několik členů (včetně hlavního představitele Harpagona) rozhodlo, že by chtěli dělat divadlo. Začali se scházet a postupně nabírali další lidi.

Jak jste se k režii tohoto představení dostala?

Seznámili jsme se již dříve na divadelním workshopu a soubor za mnou později přišel, že chce hrát Lakomce a požádal mne o pomoc. Začali jsme tedy spolupracovat, až jsem zjistila, že jsem se vlastně stala režisérkou. Moje kariéra je jinak vlastně herecká, takže se souborem takto spolupracuji vlastně hostujícím způsobem.

Jak dlouho jste na představení pracovali?

Velmi dlouho, ale scházeli jsme se jen jednou až dvakrát týdně. Vlastně jsme na tom pracovali od května loňského roku. Jsme víceméně amatérský soubor, jen dva členové ze souboru studují herectví.

Pro koho a kde většinou hrajete?

Hostujeme v divadle Kámen, moc hezky se tam k nám chovají. Zatím jsme domluveni, že tam budeme hrát jednou měsíčně.

Názory z publika:

„Moc nevím, co si o tom mám myslet, ale peníze hejbou světem.“

„Nejvíc se mi líbila závěrečná písnička. Přišlo mi to velice dlouhé a velmi vyčerpávající.“

„Představení se nám moc líbilo, akorát byl malý prostor. Myslíme si, že kdyby herci měli více místa, dostalo by to větší grády. Hercům bylo rozumět, vybrali si těžký kus … jsme nadšení.“

vef

Tvoje bába – (Z)noviny

Rozhovor se členy souboru

Něco o souboru:  Jsme ze základní školy F. L.  Gassmanna z Mostu. Před (Z)novinami jsme hráli například Game Over nebo Bad Day.

Proč se jmenujete Tvoje bába?

Původně jsme se měli jmenovat Leony bába, ale přejmenovali jsme se na Tvoje bába, protože Tvoje bába je dobrá.

A proč Leony bába?

Leona: Jelikož se často mluví o mé babičce.

Co Vás vedlo k tématu o médiích?

Chtěli jsme hrát o něčem, co je aktuální, a napadly nás blbosti, co vysílá televize.

Baví Vás více hrát komedie, nebo vážnější hry?

Zatím hrajeme většinou komedie, ale snad se někdy dostaneme i k vážnějšímu tématu.

Jakým způsobem tvoříte představení?

Nejdřív hodně diskutujeme, a když se dostaneme k samotnému tématu, rozdělíme se do skupinek a děláme scénky. Když máme představení jakž takž nahozené, přidáváme do něj vtípky a podobně.

Jaký televizní kanál preferujete?

Milan: Já se na televizi moc nekoukám, jenom na Prima Cool, protože tam dávají Simpsonovi a Teorii velkého třesku.

Názory z publika:

„Já jsem spokojená líbilo se mi to. Bylo na tom vidět, jak je to s dnešními televizními novinami. Je to hrůza.“

„Hodně se mi to líbilo, hlavně jak to odkazovalo na Novu a tak.“

„Bylo to super, rychlý, svižný, výstižný, bavilo mě to.“

den