Rubrika: Zpravodaj

Recenze:

Druhou inscenací, kterou jsme měli možnost vidět, bylo Tabák je tvé alibi od souboru Čistírna, který na NaNečisto dorazil poprvé. Diváci byli vtaženi do příběhu muže, který je obviněn a neprávem odsouzen. Inscenace byla plná dobrých vtipů a nápadů, které pobavily a příjemně vtáhly zpět do děje. Přestože se ale v představení nacházely tyto vsuvky, divák se chvílemi ztrácel. První a druhá scéna má mezi sebou velkou mezeru ve smyslu toho, že se z ničeho nic ocitáme naprosto jinde, s jinými postavami a vlastně netušíme, co se děje a proč. Člověk pak nemá šanci úplně do detailu pochytit to, co se nám soubor snaží sdělit, protože se mezitím snaží pochopit, co se zrovna na jevišti děje. Mile mě ale potěšila práce s projekcí, videa pobavila a splnila svůj účel.

Publikum:

„Delší dobu mi to přišlo zmatené, chvilku jsem ani nevěděl o čem to je. Netušil jsem, že se tam budou objevovat věci ohledně dezinformací. Bohužel se mi nepodařilo odhalit nějakou hlubší myšlenku.“

„Líbilo se mi to a místy mi to přišlo vtipný. To téma je pravdivé a aktuální.“

„To pojetí představení mě zaujalo, i když mi možná trochu utekla pointa. Mělo to smysl a určitou myšlenku, která se mi předala, ale nechápu ji.“

Rozhovor se souborem:

Jedná se o autorskou tvorbu?

„My se inspirovali knížkou Holčička a cigareta, ale jinak ty scény a scénář jsme si vymýšleli sami a některé věty jsou teda vytažené přímo z knížky.“

Jak jste došli k tomu, že chcete zpracovávat toto téma?

„My se na začátku roku hodně dohadovali, co se bude dít, potom přišel jeden člen s tím, že našel tuhle knížku, tak jsme si ji všichni přečetli a zjistili, že bychom ji chtěli ztvárnit.“

Bylo náročné vytvářet tuto inscenaci?

„Bylo složité z celé knížky vybrat důležité body, které vystihují to téma a aby to bylo pochopitelné v tom jednom celku. Pak se to nějak táhlo, sepsali jsme si co je důležité a pak jsme to do toho stavěli.“

Diskuse:

• Ztracenost mezi první a druhou částí – chybí tam návaznost
• Zvážit, zda musí bát v představení záznam dětí
• Zvážit, jak se vlastně nahrávka dostala ven
• Zaměřit se na odbourávání se
• Zapracovat na přednesu
• Skvělý nápady a vtipy

Recenze:

Prvním představením druhého festivalového dne byla Válka s mloky od souboru HOP – HOP.  Soubor se za relativně krátkou dobu snaží divákům předat zjednodušenou a zpřítomněnou verzi klasického románu od Čapka. Hlavními tématy, která si vybrali, jsou jak očividná fyzická tak i skrytá moc a manipulace. Tichý svět mloků, vyjadřovaný jen za pomoci pohybů je střídán kontrastní skrumáží reklam a televizních vstupů, které zpřítomňují Čapkovi útržky z novin. Začátek inscenace je velice působivý a přesný, atmosféru podtrhuje chorál. Dobrá volba hudby a pohybu je však ke konci představení rozmetána scénicky nefungující válkou mezi mloky a lidmi. Inscenace je plná hezkých, ale i kontrastních obrazů, například kdy po nekorespondující písni od kapely Slipknot na sobě umírají mlok Andy a Kapitánka Van Tochová.

Rozhovor se souborem:

Kdo přišel s nápadem ztvárnit Válku s mloky?

„My si zvolili téma, náš vedoucí pak přinesl tuhle knížku a my nakonec vybírali mezí mloky a My děti ze stanice zoo.“

Jaká byla cesta dojít k tomuto celku, který jsme dnes měli šanci vidět?

„Počítal jsem s tím, že to bude muset být hodně střihová forma, protože i ta knížka je hodně střihová a ty kapitoly nejsou řazený jako souvislá linka. Akorát jsme vybírali, s čím se nám bude nejlépe pracovat. Hodně nás bavilo dělat ty reklamy a vytvářet tu rodinu.“

Měli jste už na začátku představu toho, jak chcete ztvárnit mloky?

„Mně se líbila představa, že když jsou to mloci, tak něco nepromokavého, původně jsem nechtěl tyhle pláštěnky, ale z finančního hlediska to nakonec dopadlo takhle.“

„Mně se hodně líbila ta sounáležitost mloků. Z představení bylo pěkně vidět, že mloci drží při sobě. To na mě velice působilo.“

„Já jsem nečetla Válku s Mloky, takže jsem se chvílema ztrácela.“

„Mně se představení hodně líbilo, úplně mě vtáhli do toho. Mráz i běhal po zádech. Ale dalo by se říct, kdybych tu předlohu neznala, asi bych taky tápala.“

Diskuse:

• Silnější vizuální stránka, která potlačila příběh
• Scénografie nebyla přehnaná
• Některé části nebyly uvěřitelné kvůli věku souboru
• Brát v potaz to, že divák nezná předlohu

Recenze:

První monodrama dnešního dne nám představil divadelní soubor Jiří Poděbrady s inscenací Znáte Coco Chanel. Hned při vstupu do sálu mě zaujal lustr a další části scénografie, se kterými se pracovalo tak akorát. Kladně na mě působila i práce s hudbou, akorát v jistých místech byla bezdůvodně dlouhá, ale jinak mi to fungovalo. Při sundávání perel mě ale zklamala jedna věc. Už od počátku sundávání se dalo očekávat, že to pravděpodobně skončí u posledních perel. S osobností Coco Chanel jsem se nikdy moc nesetkal a v porozumění představení mi to nějak nepřekáželo. Herecký výkon mě naprosto uchvátil a čekal jsem, co se bude dít dál.

Rozhovor s herečkou a autorkou/režisérkou – Znáte Coco Chanel?

Jak jste se dostala k tomuto textu?

Herečka: „Oslovila mě naše režisérka Jana Langrová, která napsala toto krásné monodrama.“

Autorka: „Já jsem na škole dělala monolog z nějaké hry od českého autora, a text si bohužel nevybavím, ale týkalo se to Coco Chanel. To téma mě zaujalo ve spojení s Helenou, kterou znám už hodně dlouho, a u nás ve spolku byla celou dobu trochu upozaděná. Tak jsem si řekla, že by měla získat tuhle velkou příležitost a na základně toho se vytvořil text přímo pro ni.“

Je vám blízký tento žánr?

Herečka: „Tohle je moje první monodrama a baví mě to. A taky mám ráda, když je na jevišti více lidí.“

Co si myslíte o Coco? A jak ji vnímáte? Soucítíte s ní?

Autorka: „Já si myslím, že byla pěkně prohnaná, ale velmi inteligentní žena. Já si myslím, že byla hodně vědomá žena a věděla, jak se rozhoduje. Spíš ji respektuju.“

Herečka: „Já si myslím, že ke konci života už byla osamělá a nešťastná žena. I Když byla bohatá, zaplatila za to. Neměla nic, ani muže s dětmi. Já k ní mám také respekt, ale možná si nedokázala představit, jak vysokou daň ona platí. Když byla mladá, neuvědomovala jsi, o co přichází, to až ve stáří.“

Publikum:

,,Skvělé představení. Herečka je naprostá frajerka. Jenom mi to přišlo již poněkud zdlouhavé.”

 ,,Velmi emotivní. Obdivuji tu herečku, že byla celou dobu na scéně úplně sama. Chvíli se mi chtělo i brečet.”

,,Ze začátku mi to připadalo zdlouhavé, ale potom děj vtáhl a celé představení hodnotím kladně.”

Diskuse:

• Dojemné a působivé, zážitek na celý život.
• Velmi dojemný dopis.
• Scénografie na mě zapůsobila.
• Podle kostýmu jsem si nebyla ze začátku jistá, jestli je to Coco. Možná věrnější podoba kostýmku.
• Nevadilo by mi, kdyby zazněl věk Coco.

Recenze:

Druhým představením dnešního dne byla inscenace Šifra, kterou se Japoncům nikdy nepodařilo rozluštit od souboru JAK. Představení se snaží, za relativně krátkou dobu, divákovi přiblížit trable muže, kterému se nedaří zapůsobit na ženy. Délka inscenace je nastavená dobře. V průběhu se stihne vystřídat několik typů žen, každá povahově naprosto jiná, na které žádná z balicích taktik nezabere. Muži nepomohou ani rady číšníka, který v inscenaci zastupuje pozorovatele, který v trefnou chvíli nabízí své tipy a rady pro získání ženy. Právě interakce mezi mužem a číšníkem je třešničkou představení. Charakter každé z žen je sice rozmanitý a vystihující, ale právě číšník dodává představení jiskru, která člověka mile překvapí a pobaví. Herecká stránka také nebyla špatná. Herci nepřehrávali, i když se to u některých charakterů žen mohlo nabízet. Celkově představení pobavilo a věřím, že spousty diváků odcházelo ze sálu s velice dobrou náladou.

Rozhovor se souborem:

Je inscenace podle předlohy nebo se jedná o vaši vlastní tvorbu?

„Tahle hra je podle komiksu od Štěpána Kopřivy a Tomáše Kučerovskýho, který vyšel někdy před deseti lety a jelikož jsem magor do komiksů, tak to znám. Z komiksu do hry jsem to akorát přepsal, ale protože je to víceméně jen série dialogů, tak to byla velice jednoduchá práce, takže bych to autorstvím nenazýval.“

Ztotožňujete se s inscenací?

„Já si myslím, že správný absurdní drama by mělo odrážet realitu, ale nějak nečekaně. Ženy jsou záhadné, ale krásné.“

Proč jste zvolili zrovna několik druhů pití, pro které si ženy postupně přicházejí?

„Je to v kavárně, takže jsme si řekli, že by bylo fajn, aby něco měli. To je takový hlavní důvod. My jsme hlavně potřebovali prostor, kterým ty holky půjdou a nějak se budou prezentovat. Skoro jako na módním molu. A tohle byl krásný způsob, jak to udělat.“

Jak soubor reagoval na nápad vytvářet inscenaci podle komiksu?

„Já jsem s tím přišel a myslím, že se mi docela povedlo je strhnout, ta hra je vtipná, minimálně ta předloha, za tím si stojím. “

Publikum:

„Mně se to líbilo. Ale na začátku, když tam seděl a čekal, by tam nemusela být hudba.“

„Bylo to fajn. Možná bych tam přidal více textu ohledně postavy barmana. Byl vtipnej a taková dobrá spojka mezi nimi.“

„Myslím si, že by se to mohlo dotáhnout do lepšího tvaru, aby to jelo rychleji a nebylo tolik předvídatelný. Už po první víme, že budeme čekat do toho než, přijde sedmá holka.“

Diskuse:

• Velmi vtipné.
• Nedošlo ke katarzi.
• Jako cíl jsem vnímal zprostředkovat mužskou snahu porozumět ženám.
• Neviděl jsem v tom nic hlubokého.
• Přišlo mi, že se tam vyskytovalo příliš absurdit.
• Přímost je cílem k srdci.

[Show as slideshow]

Recenze:

Již druhým rokem se na NaNečistu objevil soubor z Mnichova Hradiště. Za rok jsem zpozorovala jistý posun. Tato inscenace pojednává o skupině adolescentů, každý je z jiného soudku, ale přesto se spolu musí naučit fungovat. Oceňuji, že se představení dotýkalo spousty témat např. rodiče, nerovnost pohlaví, odlišnost rodin, přesto všechny náměty spojoval jeden motiv – puberta. Herci mají ještě na čem pracovat, ale myslím, že se dostali na dobrou cestu k tématu, který je pro ně zajímavý. Postavy vycházeli ze samotných herců, jak mi potvrdil i soubor, ale přesto na mě působili poněkud nepřirozeně. Samotná inscenace je na motivy filmu Snídaňový klub, což mě příjemně překvapilo.

Obecenstvo k Hematonu:

,,Zaráželo mě, že tam ta učitelka nebyla a pak si na ni až vzpomněli, přišlo mi to nepřirozené,”

,,Zajímavá variace Breakfast Clubu.”

,,Tato inscenace podporuje individualitu.”

Diskuse:

• Jde vidět posun.
• Pěkně se to pozorovalo.
• O který žánr vlastně má jít?
• Co má být posláním představení?
• Rozhodně s tím pracovat dál a zkusit se vejít do těch 40 minut.

[Show as slideshow]

Recenze:

Čtrnáctý ročník divadelní přehlídky NaNečisto odstartoval soubor Bez názvu s inscenací Sametové sliby. Scénografie byla jednoduchá a jednoduše se s ní dalo pracovat, což oceňuji. Spolu v ruce se scénografií šla i celková délka představení, která mi vyhovovala. Dále bych vypíchnul, že se nevyužil přímo čokoládový dort, tím pádem si každý mohl představit svůj ideální. Celkový projev, na mě zapůsobil kladně. Asi nejvíce mě okouzlil styl mluvy a práce s ním. Herecký výkon všech postav byl uvěřitelný. A ze všeho nejvíc jsem si uvědomil, že muž se nikdy nesmí stavit mezi ženu a její jídlo.

Rozhovor se souborem:

Z jaké předlohy jste čerpali?

„Vycházeli jsme z rozhlasové předlohy, kterou napsala Dobra Slámová. Moje dcera a kamarádka souboru.“

Je nějaká podobnost mezi herci a rolemi?

„Jelikož pouze jeden z nás dosáhl plnoletosti, tak zatím ne. Ale pokud se bavíme o charakterech, tak ani to ne. Bára je moc hodná.“

Bylo pro vás snadné využívat takový ladný styl mluvy?

„Já jsem se už takhle narodila. „

„Všem nám to je příjemný, ale učení toho textu nebylo úplně ideální. Hodně náročný, ale jisté překážky jsme překonali.“

Jak dlouho jste zkoušeli?

„Koncem minulého školního roku jsme si řekli, že to chceme dělat. Pak jsme si to nějak zkoušeli a tenhle rok jsme přibrali Dušana, se kterým se přidala i hudba. Když někdo přijde, se snažíme využít, co dokáže nabídnout.“

Publikum:

„Představení se mi líbilo, ale chvílemi jsem byl celkem zmatený, protože nás pořádně neseznámili s postavami.“

„Bylo to nádherný, moc se mi to líbilo.“

„Bylo tam nízké citové vypětí, ale jinak dobrý, líbila se mi ta gradace.“

Diskuse:

• Ocenila jsem zveličení problémů.
• Měl být dort metaforou?
• Líbilo se mi, jak to soubor pojal s nadsázkou, jelikož to tak vlastně je v reálu.
• Zaslouží si takhle velké téma toto zpracování?
• Pro mne to bylo o narušení důvěry.
• Soubor ,,okouzlil verš“.

[Show as slideshow]

Recenze:

“Začátkem konce” nás provedl nově vzniklý mostecký soubor “Dva v jedné”. Incenace se dotýkala spousty témat, ale jak už z názvu vypovídá celým představením prováděly konspirační teorie o konci světa. Nejdříve se zdálo, že se budu smát od začátku do konce, jenže jak inscenace šla dál, začala jsem se zamýšlet, jestli je tento námět opravdu tak k smíchu. Herci se nebáli otevřít i téma naivity, paranoiy a nakonec spor mezi náboženstvím a vědou. Ráda bych vypíchnula posun souboru od jejich premiéry. Nakonec v nás herci zanechali otázku, jestli je lidstvo hodno záchrany.

Rozhovor se souborem:

Co vás vedlo k založení souboru?

Měli jsme volno o prázdniny a chtěli jsme dělat divadlo.

Jak jste dospěli k tomuto tématu?

Přišel s tím režisér Peťa a jak jsme se do toho postupně nořili, přišli jsme si i na téma manipulace médií.

Jak se vám pracovalo na vlastní pěst?

Potom, co jsme si ujasnili, kdo má poslední slovo, to už šlo lépe. Vždy jsme pracovali pod něčím dohledem, takže tohle bylo něco naprosto jiného.

Jak vznikl název souboru?

Spontánně, chtěli jsme “nějakej punk”.

Obecenstvo k souboru:

,,Jako člověk vědecky založeným, který dnes a denně řeší konflikt mezi náboženstvím a faktickým vnímáním života, tak jsem ocenil tu část, která se tím zabývala a jsem rád, že přestože každá strana začínala stereotypně na jiném názoru, nakonec dospěli ke stejnému.”

,,Mohli by zkrátit ta videa na začátku.”

,,Hlavní myšlenka = neřídit se tím, co říkají v médiích.”

Diskuse:

• dobré zpracování videí, ale ještě zapracovat
• vyřešit lépe chat ( 2 nebo 1 chat?)
• upevnit strukturu celku (více porozumět)
• jde vidět, že vás to baví
• odcházel jsem s otázkou, a to jsem rád

[Show as slideshow]

Recenze:

Nedělní dopoledne nám zpříjemnil soubor Očka s inscenací DRUM. Náctiletý Pepík po většinu času rád žije ve svém světě, který mu zprostředkovává jeho kniha o ostrově Drum. To zapříčiní skutečnost, že je ve třídním kolektivu outsidrem. Jeho jedinou kamarádkou se stává spolužačka, která nově nastupuje k Pepíkovi do třídy. Postupem času zjišťují, že mají mnoho společného, a proto spolu tráví většinu času. On se do ní postupně zaláskuje a byl by pro ni schopný postavit se i svým spolužákům, kteří ho opakovaně šikanují. Jako jedinou kulisu soubor využil dřevěné desky, které po složení tvořily dohromady jeden velký můstek. Děti dále využívaly knihy k několika účelům, jakožto slohové práce, žákovské a zároveň sloužily jako brána do vlastního světa.

Jak dlouho spolu jako soubor fungujete?

„Asi čtyři roky, ale teď máme vlastně polovinu členů souboru nových.“

Jak vás napadlo zpracovat toto téma?

„Naše paní učitelka jednou přišla s knížkou a nápadem ji ztvárnit a nám se to líbilo. Minule jsme hráli pohádku, takže teď jsme chtěli něco vážnějšího.“

Proč zrovna dřevěné desky?

„Napadlo to naši paní učitelku. Původně jsme pracovali se skříňkou, na které jsme stáli.“

Jak se vám pracovalo s těmito rolemi?

„V realitě je ta šikana horší, takže jsme ji museli trochu stylizovat.“

Diskuse:

• Nejistota, nervozita, nesoustředěnost.
• Zpřesnit rytmus, použít větší suverenitu.
• Byl tam chaos, zlepšit mluvu, intonaci a artikulaci.
• Upřesnit si, proč se co děje.
• Dobré využití dřevěné desky.

Lidé:

„Líbilo se mi to, možná že bych to uchopila trošku jinak, ale bylo to hezké.“

„No, zvýraznili tam takový ten klasický postoj, co vídáváme na školách v tomhle věku. Mně se hrozně líbilo, že si vytvořili vlastní svět, kam se mohli schovat. To se mi líbilo hrozně.“

„Ta rampa byla hrozně hezkej nápad, lepší než štafle. Bylo to opravdu jednoduché.“

„Zrovna jsme to probíraly s dcerou, které jsou čtyři roky. Mně to přijde fajn, že se mezi námi vytvořila taková otázka, toho typu proč někdo může být outsider. Z jakého důvodu se vlastně z člověka může stát outsider.“