Recenze:
Při druhé inscenaci se nám představily Děti pódia se Strašidlem cantervillským. Do anglického zámku, proslulého svou strašidelností, se nastěhuje americká rodinka. Jedna z nejpodivnějších věcí, se kterou se rodina potýká, je stále objevující se skvrna na podlaze. Důležitými postavami tohoto příběhu je vtipná dvojice duchů, která si o sobě myslí, že umí strašit. Ve většině případů byly texty pouze odříkané, bez motivace.
Proč jste si vybrali tuhle hru a kdo s ní přišel?
„Protože nám to přišlo zajímavý a chtěli jsme hrát komedii. Přišla s tím naše paní učitelka a všichni jsme se na tom shodli, že to chceme opravdu hrát.“
Jaké pro vás bylo zkoušení v takovém hojném počtu žen, slečen?
„Docela vtipný. My jsme zvyklí, že si stáhneme vlasy a role jsme si rozdělili sami.“
Jak dlouho jste zkoušeli tuto inscenaci a po kolikáté jste ji hráli?
„Dva měsíce a měli jsme premiéru.“
Kde jste sehnali vaše kostýmy?
„Tak jak to přišlo. Doma, v sekáči, …“
Diskuze:
- Děti mají nevyužitý potenciál, kvůli špatné volbě textu.
- Text je rovinný, soubor by se měl zamyslet nad tím, proč danou repliku říká.
- Domyslet mikrosituace a povýšit text.
- Inscenace by měla být více propracovaná.
- Klást důraz na správné slovo, ve správnou chvíli.
Lidé:
„Viděl jsem to jednou a už to “miluju“.“
„Skvělý smysl pro humor (sarkasmus).“
„Nejlepší bylo uskočení a dva caparti.“
„Nelíbilo se, špatné herecké výkony, přehrávání, nebylo to vtipné, přeřeky,…“
„Líbil se mi náznak choreografie.“
„Měli propracované kostýmy.“