Podbrdské národní divadlo Dobříš – Nahoru, dolu!!!

Recenze:

Poslední představení pátečního dne jsme měli tu příležitost vidět inscenaci s názvem Nahoru, dolu!!!. Hned od začátku mi bylo jasné, že to bude docela nevšední hra. Už jenom kvůli tomu, že jsme si před začátkem představení mohli prohlédnout brožuru od souboru o souboru a inscenaci. Celý děj se odehrává v bytě muže, který se téhož dne musí odstěhovat. Jeho byt ale nevypadá na to, že by se měl stěhovat, proto musí povolat do služby pár svých přátel, jelikož by to sám nezvládl. Z celého problému stěhování mi bylo hlavní postavy až líto. Snaží se, aby všechno ostatním náramně fungovalo, ale když dojde na něj, není to v pořádku. S nástupem jeho přátel přicházejí neobvyklé situace. Mnoho momentů bylo poněkud klišoidních a dalo se přečíst, jakým způsobem asi vyústí. Při pohledu na postavy a herce, kteří je ztvárňují, bylo vidět, že se pro svoji postavu hodí.  Z celé hry bylo cítit, že je víceméně pro dospělejší publikum. Hlavně kvůli humoru, který nás provázel celou hru. Sexuální podkres se postupem času hromadil. Jako sněhová koule, která se pomalu nabaluje. Po chvíli se objevil a pak se opět schoval, ale pořád ho bylo cítit. Někdy ho na můj vkus bylo opravdu hodně, možná až převeliké množství. Musel jsem zrakem uhýbat, abych některé části úmyslně neviděl, protože mi to přišlo až moc utáhlé za vlasy.

Jak dlouho tohle představení hrajete?

„Zhruba rok. Máme za sebou tak čtrnáct repríz. Ono každý to představení je totiž jiný. Někdy se totiž něco stane. A tím se to změní. Někdy tam je i prostor k improvizaci. A zkoušeli jsme to jeden rok.“

Jak to bylo s rozdělením postav?

„Já jsem si vybral hru, které by přímo pasovala na naše lidi. Ale to není poprvé, už jsem to takhle párkrát udělal.“

Hrajete představení s podobnou tématikou?

„Před tím jsme hráli Hovory o štěstí mezi čtyřma očima od Patrika Hartla, ale pro nás to trochu upravil, když jsem ho poprosil. Ještě jsme hráli Lakomce.“

Mně to přišlo jako typická činoherní hra. Jaké to bylo hrát na divadelním festivalu?

„My nechceme vytvářet experimentální věci ani alternu. Chceme dělat typickou činohru a toho se držíme. A snažíme se využívat ověřené základy, na kterých se dá budovat.“

Povíte mi ještě něco o vaší inscenaci?

„Hru jsme kvůli právům museli předělat. Jména i název jsme si museli vymyslet. Hra je původem z Francie a tam to mělo přes tisíc repríz.“

Když jste pozměnili nějaké věci, upravili jste i něco v ději?

„Scénář pár věcí nabídne, ale my jsme s ním pracovali pomocí nadstaveb. V originále je, že Lorencovi někdo ukradne dodávku a oni toho zloděje nahání. Plus jsme ještě do toho vkládali vlastní věci.“

Diskuze:

  • Hrdina se dostává snadno do problémů, jsou až předvídatelné.
  • Trvá dlouho, než se představení dostane k pointě.
  • Hlavní hrdina by se měl ocitnout v důležitější situaci než je teď.
  • Zamyslet se nad tím, zda některé situace nejsou pro příběh zbytečné – proškrtat text.
  • Promyslet konec samotného děje a jednotlivých postav.

Lidé:

„Prvních deset, patnáct minut se mi to fakt líbilo, ale pak už mi to přišlo zdlouhavý. I když mám tenhle humor rád, přišlo mi to přemrštěný. Hodně přemrštěný. Bylo to potom už docela trapný.“

„Na začátku to bylo energický. Bavilo mě to, vtípky byly dobrý. Začátek byl dlouhej, všechno se točilo pořád v jednom kole. Po přestávce mi přišlo, že to bylo bez energie, nebavilo mě to, a kdyby to bylo ještě kratší než první část, tak by to bylo mnohem lepší.“

„Bylo to energický, veselý, takový ze života. Viděl jsem v tom spoustu mých přátel, v některých scénách i sám sebe. Na druhou stranu, tím, že vedeme dětský soubor, tak to nebylo zrovna nejvhodnější.“

„Z toho, co jsem viděla, nebylo dobře vybraný představení pro správné publikum. Asi nevěděli, kam jedou. Humor mi přišel spíš takovej plochej a nějak mě to nezaujalo.“

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *