Kámoši velké medvědice

Recenze

Šest tučňáčků sice není Sedm statečných, nicméně jejich zpívaný leitmotiv se do mozku zadere s podobnou intenzitou, jako legendární westernová znělka, a jeho vlezlá nakažlivost se hravě vyrovná Despacitu kombinovanému z pěveckým projevem Olgy Lounové. To ovšem nic nemění na skutečnosti, že hravému souboru Aplaus se z obstarožní dramatické předlohy Borise Aprilova daří extrahovat poměrně sympatickou kombinaci roadmovie a bajky.

Tučňáčí anabáze nepostrádá tempo ani švih, a je průběžně kořeněna zručně provozovanými jevištními efekty. Nechybí humor, efektivně formulovaná atmosféra severu, ani (vzhledem k cílové divácké
skupině!) přiměřeně dávkovaná strašidelnost. Kolektiv disponuje imponující úrovní vzájemné jevištní chemie, korunou inscenace je však příkladná práce s postavou domnělého outsidera Čňáka, v němž se s
zrcadlí bezprostřední kouzlo nezlomnosti dětské logiky a víry v dobro.

Do budoucna je potřeba zapracovat na přesnosti artikulovaných point, konkretizaci ústředního poselství, které je sdělováno, i přesnějším charakterovém odlišení členů tučňáčího sexteta. Ani Sedm trpaslíků totiž
není Hopsal a šest mikro anonymů, ale typově pestrá skvadra, jež je základem divadelně atraktivní skupiny, a s jejímiž členy se může divák lehce identifikovat. Dík za příjemné setkání, a úspěšnou cestu za nadšenými diváky přeji!

Názory od diváků

  • Líbili se mi bílé prvky pro tučňáky.
  • Hezká práce s dětskou naivitou. Když dětem řeknete ať to nedělají, tak to stejně udělají.

Otázky ohledně inscenace:

  • Co je tématem? Maminky také někdy lžou?
  • Proč jste byli bosí?

Lektoři

  • Při rapu bych se nebál do toho jít ještě víc.
  • Líbila se mi vaše energie. Byla uvěřitelná.
  • Postavy tučňáků – každý je jiná osobnost. Tučňák dredař je introvert.

Petr KlariN Klár, foto: Silvila Z Lesa

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..