Recenze:
K citlivému tématu se vyjádřil soubor Lososáci s inscenací Pšt podle knižní předlohy ,,Řvi potichu brácho”. Námět se mi zdál velice zajímavý. Dívka s autistickým bratrem se snaží, aby ho společnost viděla jako člověka, bohužel k tomu není většina příliš nakloněna. V inscenaci se objevilo spoustu skvělých nápadů, ale bohužel se mi zdálo, že nebyli plně rozvedeny a mohlo by se s nimi dál pracovat. Herci by se mohli ještě více zaměřit na
podstatu své role, ale líbilo se mi, jak herec zahrál bráchu Pam.
Rozhovor se souborem:
Jak jste se dostali k této knize?
Chtěli jsme dělat téma sourozenectví, a jelikož pár členů souboru knihu nezávisle na sebe četli, stala se jedním z názorů.
Přispěla práce s tímto tématem k něčemu ve vašem životě?
Já jsem se třeba dozvěděla naprosto novou informaci o své spoluherečce, které je toto téma blízké, jelikož se s ním sama ve všedním životě setkává. Také jsem na to získala bližší pohled.
Jak jste přišli na název souboru?
Je to interní fór. Odešel od nás jeden člen, který se jmenoval Losos. Poté, co odešel se stěny naší třídy vymalovaly lososovou barvou a Ester řekla, že to bude jeho krev. Od té doby si z ní utahujeme, že se ho ,,zbavila”.
Publikum
„Já předlohu znám a přišlo mi to jako slabý výňatek z tý knížky, protože ten příběh je hodně zajímavý a dobrý a přišlo mi, že tohle bylo hodně ořezaný a ztratilo to to kouzlo.”
„Za mě by to chtělo mnohem víc pracovat s tempem a rytmem a aby to bylo svižnější.”
„Mně to přišlo lehce těžký, ale ten kluk, co hrál toho bráchu byl neuvěřitelnej. Čekal jsem, že je i v realitě autista. To téma na mě ale dávalo moc velký tlak.”
Diskuze
- více pracovat s temporytmem
- zdlouhavé, upadala energie
- příliš aktivní negativity
- neprobíhá komunikace mezi herci