Písečná žena

Recenze

Sobotní programová sada 15. ročníku Nanečista byla načata inscenací další ze skupin libereckého divadla Vydýcháno, Niwahanmjó Cicindelidae. Pod obtížně vyslovitelným titulem se skrývá inspirace legendárním románem renomovaného prozaika, dramatika a v neposlední řadě i divadelníka Kóbó Abeho Písečná žena. Soubor sice ze svých divadelních hrátek eliminoval titulní postavu, za to však příkladně posílil ústřední téma postupně sílící bezmoci. Prezentovaná scénická skica, která ve svých nejsilnějších momentech tepe bezmála thrillerovou atmosférou, potěšila smysluplnou prací se zvoleným uspořádáním divadelního prostoru, přehledným výtvarným řešením, promyšleným light designem, i pokročilou úrovní jevištní mluvy. Problémem, nad nímž je nutno se v další fázi procesu tvorby důkladně zamyslet, je přílišná meditativnost některých pasáží, jež hrozí budovat diváckou letargii. Příběhové universum Písečné ženy sice k jevištnímu filosofování svádí, to ale musí být pečlivě implementováno do inscenační struktury, býti váženo s pozorností lékárnického mistra. Jinak ovšem dobře nakročeno jest. Dōmo arigatōgozaimasu!

Názory od diváků

  • Představení mě drželo celou dobu, ale když přišla scéna s útěkem moje pozornost se ztratila.
  • Koncept je zajímavý, ale na první pohled bylo vidno, že je představení v procesu.
  • Přišlo mi to, jako veřejná zkouška, ale když jsem na to přistoupila, nevadilo mi to.
  • V některých pasážích bych přidal na hlasitosti.
  • Chtěla bych se více cítit vtažená do děje.
  • Sám jsem si dodával pocit, ale ze situacích to úplně vidno nebylo.
  • V představení chybí spousta informací k samotnému ději.
  • Scénograficky vyřešená slova uprostřed jeviště mi přišla laciná.
  • Vydávané zvuky na začátku představení mi přišli zajímavé, ale na konci nedotažené.

Lektoři

  • Ztratil jsem pozornost úplně ve stejnou chvíli (kdy přišla scéna s útěkem).
  • Bavila mě atmosféra.
  • Je to jednotvárné.
  • Více dynamičnosti by pomohlo diváka udržet.

Petr KlariN Klár, foto: Silvila Z Lesa