Recenze:
Po Kryšpínově zmizení následovala inscenace Ela a Lila od nově vzniklého souboru Panenky, který čítá dvě herečky. Celý příběh je vyprávěním o vzniku přátelství dvou dívek z odlišných sociálních vrstev. Ela a Lila spolu prožívají různá dobrodružství, která utužují pevnost přátelství. Za většinu nepříjemných příhod můžou Liliny zkoušky důvěry směřované k Ele. Velice příjemnou změnou bylo zapojení hadrových panenek a loutky, které krásně doplnily příběh a dodaly mu důvěryhodnosti. Na to, že soubor funguje krátkou dobu, bylo představení dobře promyšlené a zpracované.
Co vás přivedlo k zinscenování této myšlenky?
„Naše učitelka nám dala k přečtení knížku, která se nám zalíbila a podle ní jsme vytvořili první část – dětství.“
Proč zrovna štafle?
„Daly se dobře využít jako schody k Donu Achilovi, tunel a vstup do sklepa.“
Co chcete, aby si z toho divák odnesl?
„Jedná se vlastně o přátelství dvou holek, které vydrží až do konce života.“
Vyráběly jste si panenky a loutku samy?
„Domluvily jsme se s učitelkou výtvarné výchovy u nás v zuš a ona nám je vyrobila. Ty panenky jsou vlastně vyobrazením Ely a Lily. Ela je z bohatší rodiny, tudíž je honosnější, kdežto Lila je z chudší rodiny, a proto je její panenka ošuntělejší.“
Diskuze:
- Pojmout inscenaci více jako storytelling.
- Vyladit kostýmy.
- Tendence vyhledávání hlubšího významu, který tam není.
Lidé:
„Já nemám slov.“
„Mně to přijde dobrý, ale na ně až příliš těžký.“
„Překvapuje mě to hlavně tématem. Nejsem si jistá, jestli tomu ty děti porozuměly.“