HOP-HOP – Kryšpínovo zmizení

Recenze:

Festivalovou sobotu zahájil soubor HOP-HOP s inscenací Kryšpínovo zmizení. Děj vyobrazuje příběh jedenáctiletého Kryšpína, který se od ostatních liší svou hluchotou. Kvůli této odlišnosti je opakovaně šikanován svými spolužáky. I přes tyto nepříjemnosti se skamarádí s dívkou, která ho alespoň na chvíli dovede rozptýlit od každodenních problémů. Pod nátlakem šikany se rozhodne definitivně utéct. Přestože Kryšpín nemá se svými spolužáky nejlepší vztahy, rozhodnou se ho hledat. Celý příběh je ukončen policejním hlášením o chlapcově nalezení. I přes nízký věk se herci rozhodli zinscenovat tak vážné téma, což je ocenitelné. Soubor využíval jedinou kulisu a to štafle, které byly plně využity na několik způsobů. Zároveň by se dala ocenit vynikající práce se světly.

Jak vznikla myšlenka tohoto představení?

„Chtěli jsme vážnější téma, tak jsme se ho na konci loňského roku snažili vybrat, abychom v září mohli co nejdříve začít zkoušet. Nakonec jsme došli k tématům jako je vyhranění ze společnosti.“

Jaký je průměrný věk vašeho souboru?

„V průměru jedenáct až dvanáct.“

Proč zrovna štafle?

„Zkoušeli jsme používat různé typy světel, ale většinou to nefungovalo, protože jsme je různě pokládali po zemi. Přemýšlel jsem nad stojanem, ale na něm jsou většinou divadelní světla, tak jsem šel do skladu a našel jsem štafle. Tak jsem je vzal a ony tam nakonec zůstaly.“

Vaše inscenace je inspirovaná knižní předlohou. Odstranili jste z ní nějaké scény, nebo naopak do ní něco přidali?

„Zůstali nám tam postavy, některé i s originálním jménem. Ponechali jsme hlavní příběh, ale přetvořili jsme ho, protože originál je spíše z pohledu policie. Snažil jsem se hlavně podpořit role dětí.“

Diskuze:

  • Prospělo by ostřejší oddělovaní minulosti a přítomnosti.
  • Drobný nesoulad režisérské ambice a herců.
  • Zkusit proměnit hudbu, aby nebyla celé představení stejná.
  • Ze začátku silná atmosféra, ale postupně se vytrácí.
  • Pochvala za Kryšpínovu přirozenou odlišnost.
  • Vytvořit více prostoru pro promluvy (opouštět prostor až po domluvení).

Lidé:

„Bylo to těžký, ale geniální. Ty děcka to zahrály snad líp než dospělí.“

„Ještě to vydejchávám. Byl to vlastně takovej krásnej spot proti šikaně.“

„Dobrá atmoška.“

„Použili jednu rekvizitu víckrát a to bylo vono.“

„Líbilo se mi to světlo, ale některé scény tam byly nepochopitelný. Já jsem třeba nepochopil, proč běhaj.“