Záludňáci – Jak daleko je daleko

rozhovor se členy souboru:

Jak se přišli na toto?

„Dost dlouho jsme přemýšleli, nad tím jakou další inscenaci uděláme. Shodli jsme se na tom, že chceme udělat nějaký vážný téma, ohledně 2. sv. války. Pak jsme hledali knihy, podle kterých bychom to mohli udělat a podle nich jsme udělali scénář. Také jsme byli na pár exkurzích v Terezíně.“

Jak se vám to hrálo, být v kůži těch lidí?

,,Tím, jak to hrajeme po několikáté, tak už to není takový zahraný. Při zkouškách se hrozně nasmějeme, i když je to vážné téma.“

Názory diváků:

„Já asi hlavně budu do to zapojovat emoce, protože ten soubor znám. Očekávání byla velká a myslím, že je splnili. Bylo nad moje očekávání, hlavně herecky, protože mi přišlo tím, že se střídají role, tak by se to někde mohlo pokazit, ale tím, že oni jakoby hráli všichni, a byli na stejné herecké úrovni, vůbec nevadilo, že se v těch rolích střídali. Příběh z toho i bez střídání rolí a hrozně se mi líbilo, jak pracovali s prostorem, jakože to byl kulový prostor. Cítil jsem se víc vtažený od toho děje. Líbila se mi práce s kufry. Příběh na mě celkově zapůsobil.“

„Chyběl mi tam vývoj, už ze začátku byl poznat konec.“

„Bylo to dobrý, akorát mi vadilo, že jeden kluk si pořád hrál s vlasy.“

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *