Rozhovor s Vojtou Mullerem (Třídní sraz, A BASTA! DeKa Plzeň)

Mohl bys popsat, co jste hráli?

Hráli jsme hru Třídní sraz, která je takový experiment. Chtěli jsme popsat to, co každý prožil, to co prožívá. Je to takové existenciální drama.

Je to autorské?

Je, napsal jsem to a zrežíroval.

Jak dlouho už hrajete tuhle hru?

Dnes to byla premiéra.

Proč jste se rozhodli zrovna pro tohle téma?

Tohle téma jsem přinesl do souboru já, protože vidím všude okolo sebe lidi, co si něco jiného myslí a něco jiného říkají navenek. Třídní srazy v hospodách jsou jedny z nejbláznivějších a nejšílenějších seskupení lidí jaké mohou být. Je to plný perverze a bizarností a všeho možného. Lidské osudy vyplují na povrch a je to takový mišmaš a ty srazy probíhají všechny víceméně stejně. Na nich se mi líbí to postupné odkrývání pravé identity lidí.

Prozradíš něco o vašem souboru?

Náš soubor už funguje čtyři roky, s tím, že první dva roky to bylo na vzestupu. A vlastně je to projekt občanského sdružení A BASTA!, což je občanské sdružení, které zařizuje česko-německou spolupráci mládeže v rámci divadelních projektů. Ohledně Dek, protože to je A BASTA! Deka, tak je jedna v Plzni, v Praze, v Českých Budějovicích, s tím že ta v Plzni je nejaktivnější.

A co děláte?

Tak loni vzniklo v Plzni představení Novinové divadlo, které postupuje podle Boalovských metod, takže ráno koupíme noviny a odpoledne je z toho představení. Je to takový politický kabaret. A jinak se věnujeme hlavně Čeutch projektům, a to je vždycky představení, které vzniká na základě spolupráce a na základě poptávky. Což znamená, že to

divadlo je v jazyce Čeutch- česky a deutch- takže mix češtiny a němčiny. Taky jste si mohli všimnout, že máme v souboru i Němky.

Máte jasně oddělené role (herec/režisér), nebo všichni dělají všechno?

Tohle je víceméně první představení, kde je jasný režisér, ale až v konečné fázi, kdy se to dávalo dohromady. A co je ještě zajímavost tady na tomhle představení, my jsme strávili dva měsíce tím, že jsme si popisovali své vlastní osobní příběhy, takže je to vlastně takové autobiografické, ale ne tak moc, nejsou tam přesné popisy těch lidí a osudů, ale jenom inspirace.